jsem opět sama

15. květen 2011 | 19.04 |

Takže vezmu to pěkně po pořádku...ale od konce....

13.5.2011...2hod.ráno, opouštím jeho auto, chci zůstat ale nemůžu, po tom co padlo rozhodnutí ukončit náš 18měsíční "vztah"....nedívám se na něj, nechci aby viděl jak mi je, a při pohledu do jeho velkých modrozelených očí symetricky umístěných na jeho dokonalé krétské tváři, bych se určitě neudržela a rozplakala se...už teď mi moc chybí, takže beru za páčku a chci otevřít dveře, ale v tom vezme mou hlavu do dlaní a dlouze mě políbí, ale já už otvírám dveře, a odcházím, ani se neohlédnu zpět, rychle otevírám dveře hlavního vchodu a ty čtyři patra vyběhnu po dvou schodech tak rychle, a v hlavě mám myšlenku, musím rychle na balkon a podívat se jestli tam ještě stojí....prší....je tam, stojím na balkone, fouká studený vítr, jsem promočená na kost ale nevnímám, a jen si dokola opakuju, sakra nastartuj a jeď, nebo vyjdi z auta a pojď ke mě...go or come, go or come, go or come....!!!....snažím se kouřit už rozmočenou cigaretu...silně prší, vidím ho ...je smutný, sám neví co je správně a to je taky důvod našeho konce, konce něčeho co vlastně nikdy ani nezačalo...nevydržím to a volám mu, kouká na mě a do telefonu mi říká, není ti tam nahoře zima?měla bys jít dovnitř, celá budeš mokrá...poslechnu a jdu, slyším jak dovře okýnko a já doufám pořád ještě doufám že příjde...ptám se ho na co tam dole čeká, že je určitě unavený a ráno má hodně práce...odpovídá mi že si potřeboval utřídit myšlenky, ještě mi stačí říct že dnes v noci bude opravdu zima, tak abych se dobře přikryla...a přeje mi dobrou noc....červeným tlačítkem ukončím hovor a znovu jdu na balkon...a jen vidím jak jeho auto odjíždí a mizí v nočním prázdném Heraklionu....znovu mu volám a bohužel to nevydržím a říkám přijď mě zahřát nechci dnes v noci spát sama...jen přijď...na oplátku jen slyším Tania dont make it worst....chvíli mlčím chci toho tolik říct a vlastně už jsem řekla víc než dost....ptá se mě jestli jsem stále na telefonu, jen říkám že ano, přeje mi dobrou noc, ale já nechci končit, tohle je náš poslední rozhovor a mě je smutno, slyším jak říká, dobře tak asi ukončíme hovor bez toho aniž bys mi taky popřála dobrou noc...zmateně říkám ne, počkej, ani nevím co chci vlastně říct...takže nakonec řeknu jen Good night Yianni...a je to tady, je konec....jsem smutná ale nepláču, skoro všechny slzy jsem nechala u Petra....

jdu spát a když se kolem sedmé ráno probouzím se silným tlukotem srdce, je mi smutno, cítím se tak sama, na tak nádherném místě jakým Kréta skutečně je, ale já si ji už sama nedokážu užít...prostě nemám chuť na nic....otáčím se na druhý bok a snažím se znovu usnout, protože když spím tak nepřemýšlím...přeju si teď jen jediné....spát....kolem 12 mě probouzí telefon, nechce se mi ho vzít, je to otčím, ale nakonec hovor přijmu, po chvíli mi někoho předává, ten někdo je Marek....hezké ráno Bobe říká....no vstávej sluníčko tam tak krásně svítí a ty ještě v posteli no šup....opravdu koukám ven a je nádherné snad už konečně letní počasí.

...venku je kolem 25stupňů, tzn.že včerejší noc byla poslední deštivá a teď už zase do září pršet nebude...paráda nemůžu se dočkat až si půjdu zaplavat do moře....popřeji hezký den a chci si uvařit kafe, sakra...už zase došlo, takže zelený čaj..jj taky dobý a vlastně asi ještě lepší po ránu....po pár minutách mi volá máma:"představ si že Marek k nám přišel a ptal se po tvých špercích, tak mu otčím dal ty pečlivě zabalené krabice a jak Marek narazil na prstýnky jen řekl :nebojte se já je vrátím"s otčímem si dali kafe a Marek se jen mezi řečí zeptal jestli holkám tloustnou prsty....takže Táni asi tě chce požádat o ruku...já jen odpovídám jj jasně to je fajn...ona a proč se neraduješ není to super, proč jsi smutná?"mami včera v noci jsme to s Yiannisem rozsekli, skončilo to"a ona jen:no konečně, bylo na čase, nezaslouží si tě a vidíš jaký ten osud je?jeden tě nechce a druhý asi brzo přiletí za tebou a požádá tě o ruku, no tak nebuď smutná ovečko...vidíš dlouho jsi single nebyla jen pár hodin....:)aha...já zase jj jasně mami, a vy budete všichni šťastní, já přestanu pracovat jako letuška na Krétě a už se stěhuju do Ostravy...tak takhle by to asi nějak bylo kdybych do Marka byla ještě zamilovaná...ale já nejsem!!!!on mě stále miluje, po deseti letech co jsem se snim rozešla kvůli Petrovi, už s Markem nejsme skoro 4roky, s Petrem to po necelých dvou letech vztahu jako na horské dráze tragicky skončilo...a ani já ani Marek nemáme za tu dobu žádný jiný vážný vztah.....

moje myšlenky se stále ale ubírají jen jedním směrem....řekl mi že to co cítí ke mě je láska....ale nemůže se mnou být, má tolik práce a do toho studia, a všechno okolo, prostě nemůže a není připraven mít vztah...a já už zkrátka nemůžu být jen milenka, nestačí mi to...je na tom něco nenormálního?že chci cítit že tady pro někoho jsem, někoho zajímám a někdo je tady pro mě?chtěla jsem aby ten někdo byl on...nj asi vážně nemůžeme mít vše co bychom si přáli...nikdo tady mě moc nechápe, je kolem mě tolik mužů a mohla bych si vybírat, ale já jsem zaseknutá u něj a nikdo jiný mě nezajímá...platím za to že mu ta slečna přede mnou zlomila srdce...fajn, do teď jsem to nějak zvládala, byla jsem silná, byla jsem tu pro něj a snažila jsem se mu ukázat jak může být se mnou šťastný, vždy když jsme se k sobě přiblížili, stáhl se, na chvíli zmizel z mého života, byla jsem smutná, a pak se zase ukázal, a já na chvíli byla šťasná a myslela jsem si že jednou se to změní, že mě nenechá jít....nechal, a prý ho to vše moc mrzí ale jsem prý jedinečná žena, zasloužím si víc,a ne abych platila za někoho kdo mu ublížil, mmj před 4lety...za necelé dva roky mi své srdce jen malinko pootevřel abych nahlédla, moc citů mi neopětoval...vlastně jsem stejně nebyla šťasná, ale to je ta má lví povaha...bojuj až do konce sil když máš pocit že to za to stojí...už je dobojováno, chybí mi..... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.14 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře